SLOKY.

Po dešti bylo, západ zlatem plál,

bříz větve plály jak zelené stuhy,

a vonící a kvetoucí strom stál

pod dlouze sklenutým obloukem duhy.

Svlaženým krajem bezhlasý klid táh’...

Mžilo mi v očích a stiskl jsem brvy...

Krůpěje deště zářily v křovinách,

hořely na květech sluneční krví.