Sloky.

Mou snící hlavou verše letly

rej divoký, hra náhody,

a zmizely tak, jako zkvetly,

jak pad’ by kámen do vody.

Však po kamenu zbudou kruhy!

Leč na mne pad’ sen příliš tuhý,

že nikde po nich stopy znát

a bolí mne to vzpomínat!

Což píseň! Zmizí jako v sítí

pták postřelený od lovce,

jak z krbu vůně jalovce...

Však ale žití, žití!