SLOKY

S lehounkým srdcem, kroky lehkými

nás po lučinách vede bílá cesta.

Jde svěžím jarem, květy křehkými,

vše má svůj úsměv, přirozená gesta – –

Je svěží azur, tráva svěží je

a příroda, ta k objetí tě láká.

Má všechno úsměv, všechno opije – –

Ve vzduchu slyšíš jarem jásat ptáka.

Přichází večer. Srdce těžké tak

a květy, květy, ty jsou všecky zvadlé.

Umlká hovor, v prázdno těká zrak.

Režie ve všem, jako na divadle:

v pohybu, slovu, jeho odstínech

a v tichu, které podškrtává větu.

V obzorech dálných, ve výčitce ech,

ve květech něhy jako v něze květu.