Sloky

Jdu – nejdu, nežiju, jsem nesen žitím,

jdu – nejdu, vznáším se jak somnambul.

Jak hvězda Lucifer vám dolů svítím,

můj osud jest, bych stoupal, trpěl, žhnul.

A v prázdno-li se rozstřiknu, co na tom!

Víc nežli život znal jsem v toku chvil.

Jsem popel, hlína, prach – leč jeden atom

je z mraků, v nichž sám tvůrce hovořil.

A proto nebe do prsou mi svítí,

když vlna temna dolů kane k vám,

a proto vím, že budu v tobě žíti,

až „s bohem“ poslední ti pošeptám.