SLOKY

Věřím pevně: ještě jednou

vkročíš do mých cest,

stopy čerstvé krve zblednou,

mír budu pít z hvězd.

Vím, to bude v prvním jaře –

hlínou voní zem,

kraj se koupá v růžné páře –

půjdeme tím snem.

Půjdem jako děti v lese

hledat zlatý květ,

rosou, jež se v křoví třese,

zrak se bude chvět.

V duši míru slavné tóny

zazní z jiných sfér,

jak vánoční staré zvony

v tichý svatvečer.

Andělé nám v cestu kladou

peří z křídel svých,

dávné sny jdou duší mladou,

blažen jsem a tich.

Tuto starou melodii

slyším u všech cest,

jí jen dýchám a jí žiji,

mír mi kyne z hvězd.