SLOKY.

Ze všeho, co jsem kdys chtěl,

ze všeho, k čemu jsem spěl,

co asi zbude?

O čem jsem za nocí bděl,

o čem jsem v písních svých pěl –

vzpomínky chudé.

Život je rozvane v dál,

vítr jak v podzimu svál

řeřáby rudé.

Ale proč v duši jsem plál,

čemu jsem krev její dal,

to jistě zbude!