Slov nehledám.

Slov nehledám, když duší hněvem jatou

své písně tkám

pro světa skvost: vlast drahou mi a svatou,

již sluncem v srdci mám!

Slov nehledám, když city v písně spřádám,

svou zvučnou zbraň,

v níž mužně s otevřeným hledím padám

na záští lítou saň!

Slov nehledám, když lest a klam tak mnohý

můj stíhá zpěv;

já nezapírám lid svůj přeubohý

a husitskou svou krev!

Slov nehledám, leč myšlenkami všemi

rád splácím dluh...

Ó jak tě miluji, má rodná zemi,

to ví jen Bůh!