SLOVA ZÁPORU

Nevím, nevěřím, nemohu.

Slova záporu nebudují;

jak býlí bují na neúrodné půdě.

Jak jinak může vypadat úroda

než chudě,

když záporu stín strašil nad ní,

když bez úsměvu slunce dnové chladní

nad ní bděli,

strážcové nedbalí a posmutnělí.

Vědět, věřit, chtít!

Jako bys nosil kameny k základům,

jako bys hadům a dohadům,

jež chtěly uštknout,

krky zakroutil.

Jen ten, který nevírou nermoutil

druhy a sebe,

dojde spasení nebe;

ne toho dalekého, za nímž nemůžeme,

toho, jež nosíme s sebou, kudy jdeme.