SLOVANSKÉMU SOKOLSTVU

Do mnohých zmatků a hořkých omylů,

kdy mysli poklesají v smutku,

aj, přicházejí opět Vaše dny, ó bratři!

Olympiada národa, slavnost obrodu

nastala v jásotu srdcí Vašich i našich.

Ulicemi města Husova jdou šiky junné,

slyší rytmus Vašeho pochodu

vlast celá, vlast osvobozená

ale zkoušená těžce

a oddechuje zdlouha v letním slunci

pod Vašimi zraky, které planou,

před Vašimi čely,

na nichž vztyčených pyšně,

nadšení plamenem žehne.

Vítězné jásoty vstříc Vám letí

z ulic rozšumělých a z oken,

z nichž se kvítí sype na Vaše hlavy.

Králem národ sám sobě

a idea Vaše trůnem jeho.

Jeho jest panování na dně duší,

panování silné, neboť ono jest právo.

Pták sluneční, sokol, symbol Váš

peruti do široka rozestřel,

jeho silou a vzletem

my silnější jsme v denní snaze.

Jeho jest budoucnost, v něm národa bytí.

A bude celá vlast pod křídlem jeho,

a opustí chladnost srdce váhající,

zbloudilá chvilku

za hesly bludnými, bublinkami mýdla –

Jen skrze vlast je cesta k světu,

k volnosti a k pravé ceně lidství.

Semknuti úže srdce k srdcím

junáckou Vaši krev cítíme

ve svých tepnách prouditi prudce.

Necouvne Čech, by necouvl Slovan.

Z Vaší kázně důvěra vzrostla,

k majáku jejímu z šíra daleka

slovanské lodi bezpečně plují,

usedají bratrští ptáci,

by odpočali a nabrali síly.

Majáku Praho, zdráva buď!

Tyršův sen, sněný v duše hlubinách,

uskutečňuje se.

Od břehu Sávy i Visly,

z hor Balkánu

i z Rusi daleké bratři se hlásí,

ba i přes moře ze země volnosti

sokolské peruti přinesly věrně

k svátkům lásky a síly bratrské čety.

Prapor trojbarevný do široka vlaje,

nebude mu nepřítele, jenž by zdolal jej,

neboť povznáší jej láska.

Buď zdráva, lásko bratrská,

jež stvořilas ty divy!

Den Slovanstva rozjasňuje se

svítáním růžovým,

zlatě slunce nesmrtelné vychází

a pod ním metají žita klasnatá.

Živy budou miliony chlebem jejich

po práci kolem poledního stolu,

a nebude večera a stmívání

národu našemu v míru a svobodě,

která život jest.

Věrněj’ milujme se, bratři,

prudčej’ nenáviďme, lsti kdo strojí nám a pouta.

Klaďte se věnce

k trůnu Slavie matky,

odkud couvají užaslí nepřátelé!

Neboť co krev spojuje, nikdo nerozdvojí,

a žíti bude věčně.