Slovenčina.

Jaj, ta reč slovenská

horský pramínek,

vínem žíznivému,

pro chorého lék;

útulná jak věrné dítě,

k matce když se troudí –

a jak krásná, když v zpěvánkách

z plné duše proudí.

Ach ta reč slovenská

vil překrásných roj,

slunéčkem je protkán

bělořásný kroj,

stejnoměrem vystupují

z křišťálného toku,

na rtu plno sladkých žertů,

plno slzí v oku.

Ach ta řeč slovenská

úměrnosť i lad,

každé její slovo

vůně plný sad;

v přitlumeném povzdechnutí

bouř tajemných přání,

ale tvoje nebe lásky

v bočků objímání.

Mátě slovenčina

plnou, milou tvář,

jak máť Kristusova

nad hlavěnkou zář,

je průsvitná, jako rosa

v lilijovém loži,

a tak hluboká a čistá,

jako slovo boží.

Ach ta slovenčina

svatá řeč, to vím,

ta jazykem věru

není světovým,

v nebesích však jest-li cherub

zpěvem bohu vděčí,

nesmí ani jinak zpívať,

než slovenskou řečí.