Slovenka.

Nechť sy světák k boku hledá

V cyzý zemi panenky,

Srdce mé se zmýlit nedá,

Já sy vážím Slovenky.

Jdi a putuj celá léta

Skrz uherské stolice,

Projdi všecky kraje světa,

Všecka města, vesnice.

Skus, kde přirození milé

Štědrou rukou rozdalo

Pannám krásu, sýly čilé,

Kde jí skrbně ujalo.

Vyznáš, Slovenská že země

Přibytek kras milý jest,

Tu jest lidstva zdarné plémě,

Tu jest člověčenství čest.

Vstup jen do stolice blízké,

Do vesnice nejbližší,

Věř mi, v chaloupečce nízké

Shlédneš krásu nejvyšší.

Pakli do Trenčína zajdeš,

Do Liptova, do Turce,

Na tisýce kras tam najdeš,

Jichžto není v Prešpurce.

Grácye když staré bydlo

V řecké zemi stratili,

V Slavii sy nové sydlo

S Krásopaní svolili.

Na Slovenek krásné tváři

Kvete růže červená,

S lilium se míle páří,

Není kunštem barvená.

Hany zbledlých němkyní lic

Lstivě kryje barvička,

Bláznům zprchlá líbí se víc,

Nežli čerstvá růžička.

Zdravá barva zrcadlo jest,

V němž se stkvěje čistota,

Červenost jest děvčina čest,

Pozbývá jí holota.

Nechť sy tedy světák hledá

V cyzý zemi panenky,

Srdce mé se zmýlit nedá,

Já sy vážím Slovenky.