Slovenská píseň.

Ta slovenská píseň líbezná i hravá

ona má křidélka pěkná třepotavá,

od věku se rodí bez času a doby,

v kukli jak motýlka příroda ji robí.

Vzletne, zatřpytí se, věčněvěkův nová,

na pestré šiřici zlaté runy chová,

a kdo čísti umí, co tu všecko stojí,

samou líbezností srdéčko opojí.

Opojí srdéčko, hlava padá v dlaně,

a podivný buchot tepeří mu v skráně,

rozvlněná ňádra víc se neutiší,

kdo ji jednou slyšel, ten ji věčně slyší!