SLOVÍČKO „NIKOLI“

Dříve než jsem Minku poznal,

chodil jsem s ní do školy;

ač jsem ptal se, nebo tázal,

vždy mi řekla „nikoli“.

Jednou sedím s ní pod lipou

v čarokrásném údolí,

prosím o malou hubinku –

ona řekla „nikoli“.

Vedle v háji právě slavík

o své lásce šveholí;

já se ptám, zda cítí lásku –

ona řekla „nikoli“.

I obrátím rychle slova,

ptám se v lásky nevoli:

„Tedy mám tě věčně míjet?“

Ona šeptla – „nikoli“.

Tu ji k srdci vinu, tisknu,

líbám, až to hlaholí;

pak se jí ptám, zda se hněvá?

Ona řekla: „nikoli“.

Teď jsem učený již dosti,

nic mé srdce nebolí:

jak dřív trpké, tak teď sladké

je mi slůvko „nikoli“.