Slovíčko ,nikoli‘.

By Václav Jaromír Picek

Dříve než jsem Minku seznal,

Chodil jsem k ní do školy;

Ať jsem ptal se nebo prosil,

Vždy mi řekla: Nikoli.

Jedou sedím s ní pod lípou

V čarokrásném údolí,

Prosím o malou hubinku,

Ona řekla: Nikoli!

Vedle v háji právě slavík

O své lásce šveholí,

Já se ptám, zda cítí lásku?

Ona řekla: Nikoli.

I obrátiv rychle slova

Ptám se v lásky nevoli:

Tedy mám tě věčně míjet?

Ona šeptla: Nikoli.

Tu ji k srdci vinu, tisknu,

Líbám, až to hlaholí,

Pak se ptám jí, zda se hněvá?

Ona šeptla: Nikoli.

Teď jsem učený již dosti,

Víc mé srdce nevolí;

Jak dřív hořká, tak teď sladké

Je mi slovo: Nikoli.