slovo

By Stanislav Kostka Neumann

nebylo slovo na počátku,

po pralesích se rodilo,

když stádo, plné tajné slávy,

v korunách stromů bloudilo.

varovalo a velebilo,

oslavovalo ovoce,

zvonilo pýchou snubní síly,

bylo to slovo praotce.

nebylo falše v jeho srdci,

ni v slově jeho nebyla.

to slovo rostlo, kvetlo, zrálo.

hrdiny báseň slavila.

pak množilo se, prodalo se,

jak větru písek na dunách.

a nedáš-li si dobrý pozor,

zahyneš ve lži a tmách.