Slovo.

Tak padne slovo jen

ve nestřežené chvíli,

a štěstí vše jest sen,

jest víno, jež jsme pili.

A dopito je teď,

jen hořkne na rtu posud;

proč nikde odpověď?

Bez milosti je Osud.

Jak z tenkých pavučin

je všecko blaho stkáno,

ptačího křídla stín,

a vše jest rozerváno.

Jen muška zavadí

oň ve svém letu plachém,

a již má po mládí,

a již se chvěje strachem.

Jen slovo potlačit –

kde jste, ó dnové krásní?

My mohli dlouho být

bez toho slova šťastni!