Słowacki.

Ta hudba škeble, již položíš k uchu,

pel, jenž na vážky modrých křídlech hraje,

vše Orientu pověsti a báje,

v nichž zašlé ráje zjevují se duchu,

bouř vulkánu, hvězd chvění v tvorčím ruchu,

pláč anděla, jenž svému štěstí laje,

sen radosti, jenž v slznou perlu taje,

a píseň po letech, jež milá sluchu:

Vším zní mi tvoje zádumčivá loutna,

a skolebaný tvojí písní tklivou

bych usnul rád a nezbudil se více.

Však žár, jenž pod popelem v tobě doutná

a k nebi náhle tryskne slokou divou,

mne vzruší, by ozářil – popelnice.