SLUCH A ZRAK

Mne hocha neuspával mořský sen,

mne zádumčivce nemámil taj stepi;

kde jsem se zrodil, kouř táh z továren

a na míle šly užitečné řepy.

Však ostrov byl tam, poblíž hučel jez,

já netušil, co vábilo mne k Labi;

tu jeho píseň slyším ještě dnes,

té řeky šplounání mne nejvíc vábí.

A s vršku výhled otvíral se tam,

byť po rovině nudně rovinaté.

Jak s korábu já pohled shůry mám,

a do daleka zírat je mi svaté.