Sluň se!

Sluň se v žen vroucích pohledech, pokavad rozkoš ti věstí;

nekvetou růže radosti ve stínu žalů, v slz dešti;

sluň se, než jeseň přicválá v mlh sivých tesklivém šeře,

sluň se, než v srdci opadnou krvavé života keře.

Sluň se a zpívej, pokavad radost ti rozpíná letky,

než budeš vetchou schránkou jen, kam skrylo žití své tretky,

sluň se, vždyť stále blíž a blíž k srdci ten okamžik pádí,

sluň se, než okem slzavým pohlédneš v prázdnou skříň mládí!