Slunce a měsíc.

Snivý večer. Vůně z luhu

ven mě vábí; klidno jest;

s nebes blankytu se dívá

měsíce tvář zádumčivá

jako dávná slávy zvěst.

Za prazdrojem světla, sluncem,

kráčí měsíc zemi blíž...

Slunce, měsíc: zjevy jasu,

každému půl patří času,

věčnost dělila jim říš.

Slunce, měsíc – v nebes výši

velikých dvé myšlenek;

vzešly z temných časů chvění

a při jejich objevení

malomocný svět se lek’! –

Slunce, měsíc – myšlenky dvě,

pověčná jež snila Moc;

Kristus sluncem září světu,

měsícem Hus v snivém vznětu

zjasnil temnou lidstva noc.