Slunce mi zhaslo...

Slunce mi zhaslo

Lidčiným zrakem; –

srdce se v ňadru třáslo –

všecko je skryto mrakem,

co kvetlo před mým zrakem

a nad čím nebe žaslo!

Jsem bez výsluní,

juž po mé Vesně!

Pod hlínou rakvička duní

tak ukrutně, tak děsně;

juž po Lidce, mé Vesně,

a celý svět spí u ní.