SLUNCE NA ZÁPADĚ.

Jak to slunce dohořívá!

Kmet se na ně vlídně dívá,

Za hory jak zapadá;

Zapadá, ach zapadává,

Němou kmetu známku dává,

Že i proň hrob vyhledá.

Vyhledá, ach čirotemný,

Nebo silný jako jemný

Musí hrobu kosti dát;

Než kmet hořem nic nepláče,

Jeho oko jasně skáče,

Jakby chtělo věčně plát.

Ai však bude věčně pláti!

Než dřív musí v hrobě zráti,

Co věčnosti připadá;

Proto kmet vždy pleše, jásá,

Chválu svému Tvorci hlásá,

Když slunečko zapadá.