SLUNCE NAD ZÁVĚJEMI.

Diskretně ulehly kadence světel

nad sněžné střechy statků a stodol,

nad bílé nivy s okrajem lesů,

nad obzor smavý i nad hory dálné.

Nebeské modro nad bělostnem sněhu,

milostný úsměv nad panenskou zemí,

předtucha jara a slíbené požehnání!

Všechna nebezpečenství jsou odstraněna,

slzy oblaků i bolestí vykrystalisovaly v démanty

a bílé plachty nadějí jsou rozepjaty.

Vejděme do polí a těšme se laskání světel

a poddejme tělo své lichotné lázni teplých pocelů!

Vibrace sněžného stříbra ochutnáme všemi sítnicemi,

samety prostorů vděčně pohladíme svým úsměvem

a nesmírnou něžnost paprsků políbíme.

Oddejme se zúplna objetí něžného milence!

Přimhuřme oči a ponořme se v kouzlo

útěšných líbání průhledných modří.

Architektury oblaků navěží naše pomyšlení,

daleké perspektivy sloupů přiblíží naše touha,

odlesky mramorů a tepaných nádher oslní vteřina,

andante našeho očekávání bude hudbou...

Kolonádami oblaků mihnou se dívčí paže,

všechny římsy zámečků zahoří liliemi

a naše naděje zavíří tanečním krokem.

Přístavy uvítají nás třepotáním všech vlajek,

veslaři minut nás vezmou do lodiček

a dívky budou na nás pokřikovat sladkými jmény.

Světelné kolonády se rozepnou do dálek,

obzory nabudou jásotné nesmírnosti,

přítomnost zahoří odleskem nekonečna

a nad minulostí snesou se holubice míru.

Tak oddáme se důvěrné fikci básníků,

že jsme již opustili plačící zemi,

slzavé údolí že pod námi zarostlo kvítím.

Všechny věci nám budou bratrskými:

Obloha bude jezerem,

bělostné sněhy plachtami,

naděje naše stožáry,

myšlenky zlatými vesly,

pocely zpívajícími ptáky

a lichotné paprsky předjarních dnů

rozkvetou světlomodrou hladinou –

zlaté moře třepotavých kalichů...