Slunce zapadá.

Slunce zapadá.

Hory, jež ještě před chvílí

šedé se k nebi zvedaly,

jsou teď zlatými krystaly,

a kraj jak jedna zahrada

pestří se na míli v půlkruhu.

Díváš se na stuhu

bílých cest...

Něco tě vábí – co to jest?

Jako by večerní západ ten

měl být tvou písní pozdraven.

A jako pták když přeletí,

radostná píseň již je tu.

Nemáš ji v srdci, na retu,

tam někde, v čistých výškách hor,

kde nad propastí šumí bor,

tam bylo její početí.

Slovem bys chtěl ji zachytit?

Uvězněn v kleci tichne pták.

Tam nech ji letět, nad oblak

a v dálku k čistým výškám znít.