Slunce.

By Adolf Heyduk

Žhavý svět se v nebi nítí,

oslneš, kdy k němu zříš,

prazdroj-li to všeho žití,

velkých-li to duchů skrýš?

Tvůrcova-li číše zlatá,

věčnosti v němž kryje zdroj,

výheň-li, v níž vojska svatá

bleskovou si kují zbroj?

Štít-li je to archanděla,

slávy nebes studna as,

či plamenů záře stkvělá,

v nichž se mladí phönix čas?

Hvězdy-li to v požár slité,

královský-li nebes trůn,

rejdiště-li plamenité

apokalyptických brun?

Na plášti-li Pánů Pána

diamant, všech divů div,

nebo lidstva zlatá brána

do nového žití niv?

Marně bádám, marně v touze

vzletné duši pravdy ždám;

slunce světluškou je pouze

lidských myslí věčným tmám.