Slunce.
By Adolf Heyduk
Žhavý svět se v nebi nítí,
oslneš, kdy k němu zříš,
prazdroj-li to všeho žití,
velkých-li to duchů skrýš?
Tvůrcova-li číše zlatá,
věčnosti v němž kryje zdroj,
výheň-li, v níž vojska svatá
bleskovou si kují zbroj?
Štít-li je to archanděla,
slávy nebes studna as,
či plamenů záře stkvělá,
v nichž se mladí phönix čas?
Hvězdy-li to v požár slité,
královský-li nebes trůn,
rejdiště-li plamenité
apokalyptických brun?
Na plášti-li Pánů Pána
diamant, všech divů div,
nebo lidstva zlatá brána
do nového žití niv?
Marně bádám, marně v touze
vzletné duši pravdy ždám;
slunce světluškou je pouze
lidských myslí věčným tmám.