SLUNCE

Slunci se zachtělo otevřít oblak

a na nás pohlédnout. Tulák!

Slunce a my! My spolu tulácké hlavy

žhavě klademe v zelené trávy.

Modli se, slunce, přísahej, srdce,

bij v prsou, hoř v nebi, horoucně, prudce!

Slunce je zázrak, jako slunečnice,

jak kolébka a zhaslá píseň svíce.

Stojíme na zemi a poznáváme,

svět s nebesy jak vítězí a klame.

Slunce, tys přišlo ohněm naše dráhy změřit?

My chceme žíti, milovat a věřit.

Slunce krvavé zapadá, a noc se blíží,

dvě osamělé pěšiny se zkříží.