SLUNCE

V dalekohledech nesčetných očí se zračí,

myšlenkou září,

prolíná tvorstvo,

se Vším se snoubí,

z křtitelnic moře pije,

pomáhá každé rostlině na svět,

rozkvétá v barvách kamenů stejně jak sadů neb duhy,

uzrává v plodech,

ohřívá Zemi životním teplem

jako matka své mládě,

promlouvá v sopkách,

učilo člověka vznítit prvotní jiskru,

by posléze k žárovce dospěl,

zalidnil zemi,

zbudoval města a ovládl vodstvo,

mocí i věděním vzrůstal

na pána světa,

zatím co v ohromné dálce

sluneční obr

hoří jak strašlivá výheň,

oceán žáru,

dynamo kosmu

plamenné výbuchy metá

v bezmezný prostor,

s věrnou mu soustavou planet

jako se sborem chrámových bajadér krouží

okolo ještě většího, vyššího Slunce