Slunéčka první paprslek

Slunéčka první paprslek

polibkem žhavým budí ji,

a pak se na ni usmívá

jak na rozkvetlou liliji.

A večer, nežli krásný sen

dušinku její nebi dá,

je u ní zase měsíček

a pohádky jí povídá.

A já tu chodím po hradbách

a tajím slzu pod víčkem –

proč nejsem září slunéčka

neb alespoň tím měsíčkem!