SLUNEČNÍ HODINY.

Dům v rozvalinách. Po děravých zdech

se rozlez’ žravý mech

a lišejníků cizopasná cháska.

Na dvoře bují kokotice

a prales kopřiv. Studna otrávená

je napajedlo krys.

A chorá jabloň, bleskem rozražená,

neví, zda kvetla kdys.

V dnech jasných padnou hvízdajíce

stehlíci v rumy. V zářných slunných dnech

ožije oblouk hodin v průčelí,

a po něm rozmarný a veselý

stín času tančí

a recituje vážně nebesům:

Sine sole nihil sum.

Neb vše je maska.