SLUNEČNÍ PEL

Heliův vyslanče, ptactvem opěvovaný,

jsi jak vůně titánského květu,

který v éterném jezeru plove,

slunečnice ohně,

hoříš navštívit oči světských zahrad,

drobných jako hračky skřítků,

abys jim vylíčil mytus o čarech všeho míra.

Pod tvým rtem se rozžehuje kvítí

v nesčetných vázách země,

před každým zvědavým oknem,

chudý zrak má dárek od tebe, chce-li,

aby jím zkrášlit moh Saharu srdce.

Nebo to je účel všemocné záře:

těkati v prachu hmoty, rozžhavovat ji,

přetavovati nicotu na kov,

z kterého dá se vytvořit magický klíček

ke dveřím božství