SLUNEČNICE

Vlak pádí v slunný letní den –

dům strážný vedle trati,

a za ním role slunečnic

se v letním slunci zlatí.

Jak škola zbožných prosebnic

tu stojí v zlatohávu

a sborem k slunci v jeden směr

svou pozdvihují hlavu.

A sborem se mu klanějí

a vzývají své božství –

nikdy jsem nezřel v modlitbě

tak veliké jich množství.

Tak všechny byly vnořeny

ve svoje ideály –

jenom ty zadní všetečně

se na vlak ohlédaly.

Můj Bože, už i květiny

pobožny nejsou všecky!

Měj, prosím, tedy shovění

s lidskými také děcky!