Slunečnice.

Ach slunečnice měly v očích otázku

a pily slunce – život zraků svých,

já ptala se a neměla co pít,

ó slunce zapadalo, v brázdách krvavých

leželo srdce. Proč jsi je chtěl mít?

Ach slunečnice dívaly se na lásku

v tajemnou zahradu. A v stínech slzavých

leželo srdce – proč jsi je chtěl mít?

Snad mělo travou vzrůst, asfodely

vysoko z něho dýchat měly,

snad dávno mělo rubíny své skrýt – –

ó proč jsi je chtěl mít?

Z plamenů věčných ohňů mých – –

Ty budeš světlo pít, ó budeš světlo pít!