Slunečnice.

Ne jedna, dvě jak v našich zahrádkách,

leč za lánem se lán do dálky táh’

těch květů nádherných jak pruhy světla,

když řada našich vozů kolem létla.

A každý zářící ten zlatý květ

své hnědé oko přímo k slunci zved’.

A rázem viděl jsem se jako v snách

v těch našich malých českých zahrádkách...

Jen sem tam slunečnice zvedá hlavu

nad kopec hluchavek, nad planou trávu.

Proč není u nás mnohem, mnohem víc

těch zlatých, slunci věrných slunečnic!