SLUNÍČKO.

By Jaroslav Vrchlický

Sluníčko drobné vidím lézti,

na rudém štítku teček pět.

Já plakal bych, toť lidské štěstí

tak malé v tento velký svět,

by neulétlo, jak je nésti!

Po květné leze ratolesti,

ni klásku neohýbne snět;

tak tiše jde a blaho věstí

sluníčko.

Pták v houští zpívá jara zvěsti,

jak malina tvůj hoří ret,

ó nech mne zlíbati jej hned,

má lásko, úsměv tvůj mi klestí

v ráj cestu, štěstí tobě jesti,

sluníčko!