SLUNOVRAT

K vánocům už srdce touží:

Slunce vstává z temnot hrobu.

Den se dlouží!

Na jitřní hlaholí hluboké zvony,

na zmrtvýchvstání světla –

Kristus se rodí!

Zvěst ta chmurným obzorem letí

a šumí až v kořenech stromů,

ty novou čerpají mízu do květů.

Zvěst ta jímavě zabírá do srdcí

a starou v nich budí radost a nové písně.

Solistitium! Heliotropion!

Evoe! Aleluja!

Zas počnou kohouti zpívat

za jitřního šera,

zas počnou šveholit ptáčata sterá,

teď zvrátí se dlouhé, nekonečné noci,

jež až k polednám se táhly,

a vzplanou růžová jitra!

Buď zdrávo, světlo!

Růžoprstá Zoro!

Buď zdráv nám, Kriste,

dítě úsměvné v jesličkách,

jež záři neseš světu!

Den roste a roste, jak mladý hrdina,

Na Nový rok o slepičí krok.

Na Tři krále o krok dále.

Na hromnice o hodinu více!

Světlo! Světlo! Světlo!

Života a radosti svíce.

Minula doba hrůzy a postrachů nočních –

už plno všude kraslic velkonočních –

už můra svalena s prsou –

zas možno dýchat, volno hrát.

Národe, vstaň a skoč jak obr

a slav svůj slunovrat!