Služebníci neužiteční jste!

Slouže Bohu, chraň se veždy, myslit sobě,

Že by lze ti bylo poroučeti Bohu,

Za vykonanou by za úlohu

Dle tvé chuti vděčil se a sloužil tobě.

Nebo suďte již a rcete sami,

Či vám zdá se,

Že to právem, obyčejem mezi vámi,

By směl sluha, kterýž orá, stádo pase,

Jak se z pole, z pastvy domů vrátí,

Na tom tvrdě státi,

By pán ihned sloužil, vděčil se mu,

Čeledínu svému? –

Kdo z vás, takového maje sluhu,

Když by navrátil se domů z pole,

Jako z povinnosti aneb dluhu

Řek’ by: „Pojď a sedni při mém stole?!“

Aj, po vašem obyčeji

Věci ty se jinak dějí.

Služebníku tomu,

An se z díla vrátil domů,

Káže hospodář a pán :

„Večeři mi připrav nyní,

A, jak sluší, opásán,

Posloužíš mi při ní;

Až pak najím já i napiji se,

Potom najez, napij také ty se!“

A o zvláštním díku

Dotčenému služebníku

Za to, že byl dělal, což mu ráno

Bylo uloženo, rozkázáno,

O tom u vás – jak se zdá mi –

Neslýcháte, nemyslíte sami.

Protož i vy, učeníci moji!

Když vše vykonáte, což vám za úlohu

Bůh dal vedle svaté vůle svojí,

S pokorou tak rcete Bohu:

„Neužiteční jsme, Pane, sluzi tvoji! –

Učinili jsme, což sluší na tvé sluhy,

Splácejíce dary Tvé a svoje dluhy,

Na Tvou milosť ždáme: myť jsme bez zásluhy!“