SLUŽKA Z VENKOVSKÉ GARNISONY.

Rty její kypré, rudé, vzdorné,

vždy zvoní v smíchu bujarém

a tělo vilné, nemotorné

zavání chléva výparem. –

Vojáky tři má. – V lásce svorné

s ní ťukli v krčmě pohárem;

jich přání, vtipy, řeči dvorné

se stejným vnímá rozmarem.

Však dnes jel domu jeden z nich

v civilním hávu... Slzy roní

ve chlévě její zraky sivé

a hladí vola v dumách svých

a vděčně ohlíží se po ní

dvě velké oči lítostivé...