Slýcháš, synu, tytýž zpupná slova,

Slýcháš, synu, tytýž zpupná slova,

Ježto pouští nerozvážný dech:

Moravan jsem, a já nejsem Čech,

A mní, že v tom velký vtip se chová.

O to nejsou slova vlastencova;

Taká řeč jen od vrahových střech

Slovanům se hlásá na posměch,

Heslem tím nám vrah jen zkázu ková.

Jediná-liž mluva přelíbezná

Moravana s Čechem nepojí?

Proč již bratr k bratrovi se nezná?

Zdali voda proti vodě plyne?

Jeliž větev s větví v rozbroji?

Proč jen náš lid k lichotám se šine?