Ó SLYŠ...

Ó slyš, ó slyš, ó slyš,

jak srdce buší mi,

slyš, v noční chví se tiš

údery stejnými:

„Ne... ne... ne...!“

A přec se rozvírá

má náruč tobě vstříc

a v dál i do šira

já chtěl bych tobě říc’:

„Ó ano... ó ano!“

A ještě moje krev

mi v skráně buší znov

a rozhořelý zpěv

chví refrénem se slov:

„Ó ano... ó ano!“

A ještě omámí

marný a vroucí stisk,

jak všemi žilami

ten náhlý požár trysk’,

ó ano, ó ano!

A ještě cítím žhnout

teď v prudkém vzeplání

vášnivých smyslů proud

a ňadra pod dlaní –

ó ano, ó ano!

...A přece... slyš, ó slyš,

jak srdce buší mi,

hlas jeho zachytíš

větami tesknými:

„Ne... ne... ne...!“