Slyš moře.

Slyš moře! – jak se bouřně pění

vždy dál a dál a dál!

ba víc to lidské žití není

než nekonečný žal.

V něm štěstí o nic není více

než sen a sen a sen, –

než pták, jenž sražen od vichřice

do rozčeřených pěn.

A že se jednou vlny stiší?

Ó ne, ó ne, ó ne –

a když, – kdo výkřik ptáka slyší,

než v bouři utone!