Slyš, z nebeských říší.

Slyš, z nebeských říší,

i z hrobových skrýší

co zvučí to dnes?

„Rek kříže, tak sklíčen,

Král pravdy, tak zničen,

On z hrobu se vznes!“

Ne podlehnout zlobě,

ne zaniknout v hrobě

směl On, světa div.

Hle, prach smrti střásá;

lká peklo, zem jásá:

On vzkříšen! On živ!

Již život náš není

jen o štěstí snění,

jež vyzní pak v kvil.

V dnů bědy, v trud stáří

jak maják nám září

teď nebeský cíl.

Ti věrní a smělí,

jež trpěli, mřeli

kde za Boží věc, –

ta pře jejich svatá,

ať mučena, klata,

ta zvítězí přec!

A k hrobům kdo kráčí

pln bolu a v pláči

a s kvílícím rtem,

teď Ježíš ho vítá,

teď útěcha svítá:

Tmou ku světlu jdem!

Jsme Božími syny!

Co hříchy a viny,

v jichž kletbě tu lkáš?

Vždyť života Kníže,

ten vítěz tam s kříže

On obhájce náš!

Ó svatá ty zvěsti,

Ó slavné ty štěstí,

jak vítat tě mám?

Ať bouř jde a plamy,

my pějem: Bůh s námi

a kdo proti nám?

Jen věrně stát v boji,

vždy v Kristově zbroji,

jdeť o věčnou čest!

Dřív věnce tu z hloží,

pak koruny Boží!

Toť cíl našich cest.