Slyším tvé, slávku, hlasy zase,

Slyším tvé, slávku, hlasy zase,

zahrádku naši ač pokrývá sníh,

slyším je zdaleka, nebe usmívá se,

a píseň horká na rtech tvých

zpívá o královny Elsy zlatém vlase.

Šedivé, prosté je tvoje peří,

však tvá píseň, ó těch sladkých frází,

jednou v kouzla haremu mě sází,

jindy v rozum, jindy v srdce deří.

Mara! bože, jak to slovo zní!

Smrtí hrozí, blahem šveholí!

Smrtí s ní! a blahem? s ní, jen s ní!

Nábřeží září, zvonky sání zvoní,

Vletava ubohá s ledem zápolí.

My se klouzáme spolu po ní.