Slyšíš-li, ty nebe veliké, modravé,

Slyšíš-li, ty nebe veliké, modravé,

jak vrby nad potokem

kývají vzdušnými zvonky a hrana se

šíří nad proudem slzí,

jenž v dáli unáší vzdechy mé, stesky?

Neslyšíš, jsi šťastno příliš!

Svatí se houpají

vážně a velebně

s pietou v posvátných lenoškách.

Komu mám hoře své žalovat?

Měsíček směvavý

klassický je na to tuze –

Vy vrby dumavé,

vám ho povím:

Ztratil jsem někde svou duši.