Slyšíš, srdce, švehol ptactva?

Slyšíš, srdce, švehol ptactva?

les se v jarní chvíle vsnil,

a líbezná melodie

z prsou na pažit se lije,

ba i květ se rozhojnil.

Zaber se jen v ony zvuky,

nesouť úkoj v kruhu svém,

zahyne, co na tě vraží,

až ti slza líce svlaží

oslněné úsměvem.

V nepočetných potom krásách

zaleskne se onen skvost,

aby svědčil v dobu příští,

že se v nitru pěvce prýští

pestrá citů horoucnost.