Slza Boženě Němcové. 21 (18 – 62.) 24

Sněhový rubáš

skřehlou zem kryje,

v ní hrobař lůžko

pro Češku ryje.

Pro Češku první,

pro paní drahou,

jížto zkvět rodu

svatou byl snahou.

Vlastenek věrných

vzorem jež byla –

ach již uvadla

Božena milá!

V národa oku

slza se třpytí,

přestaloť věrné

srdce proň bíti.

Potrvá stále

její památka,

dokud nám zdráva

Slávie matka.

Krásná pleť věnce

Boženě vije:

v vlastenských dcerách

budoucnost žije!