Slza díků.

Stál v bídě – s hlavou sklopenou,

jež stářím byla sbělela,

a s prosbou zchřadlých na retech

na chladném práhu kostela.

A kolem něho jiných roj

se vráskou bledém na čele,

růženec v ruce uvadlé,

šat vetchý chorém na těle.

On stál tam – němý jako stín,

jen ruce zbožně sepjaté

a oči k nebi zvednuté,

v nich slze dvě – dvě bohaté.

A dar-li ruka milostná

mu v chladné ruce vtisknula,

tu dík se v retech nezachvěl,

leč slza z oka skanula. – – –