SLZA (III)

Mé čelo ledové a voskové

hořící slza

skropila,

hořící slza

ze tvého oka

bezmezných propastí,

neznámých světů, dalekých,

tak nově odkrytých –

hořící slza,

nevyřklé slovo lásky,

a přece slyšené,

tón melodie vzdálené,

teplé a stlumené,

paprsek jitra chvějný

v dusivém černu mlžné noci,

hlas jásavý

ve hluché tiši němé pouště,

na retu zprahlém, mroucím,

mrazivá krůpěj živné vody,

mír v srdce rozbitá,

běl nevinnosti

do nitra vředem hnisajícího,

ekstase čistá

prvního přijímání,

v kotoučích vonného dýmu,

ve vírech zvuků

dunících varhan,

v chorálech vítězných,

před oltářem Panny

v liliích,

objetí vzdušné

andělských rukou,

mystický pocel,

svatý a věčný,

do výšin vzletlé,

láskou svítící

duše!