SLZA.

Ty čarokrásná máje noci

svým hvězdným pláštěm skryj mou líc,

já v náručí tvém budu moci

vyplakat bolů na tisíc.

Ze květů vůně jasmínové

do duše mně cos zatlačí,

a nese touhy nové, nové,

že sobě dneska zapláči.

Na jemný květ, jenž tiše skládá

své bílé křídlo na tu zem,

má žhavá horká slza padá

a slzu mou si noci vem.

Ba vezmi slzu třpytnou mojí

tam v tiché, třpytné roje hvězd,

nechť s tou se slzou hvězda spojí,

a ta mou hvězdou žití jest!