Slza.

Ba mnohou slzu oči

v životě vypláčí,

nežli je anděl míru

na věky zatlačí.

Jedva že člověk na svět

učiní první krok,

již jako za průvodce

přináší slzí tok.

Když pak co statný jinoch

odchází do světa,

tu líce jeho svěží

slzami poseta.

Po čase když se vrátí

do drahé otčiny,

zas řinou rosné perly

na ňadra matčiny.

Nejedna se zatřpytí

i v oku děvčeti,

když po letech zas klesne

milenci v objetí.

A když pak v slibu věrni

přikročí k oltáři,

proud blahých slzí kane

snoubencům po tváři.

Ty provází je dále

na dráze života,

až v bouřném vlnobití

loď žití troskotá!

Tu ještě jedna vroucí

slza se vyřine,

hasnoucí oko čeká,

až anděl pokyne.