SLZY.

Již obzor v stínu zakrsá,

lem oblak západ zlatí,

ó, dej mi hlavu na prsa

a nauč zaplakati!

Slz dávno vyschl v oku zdroj,

mně v srdci zkameněly,

teď myšlenek mých smutný roj

z nich bouřně vzlétá ztmělý.

A stesky, nudy, žaly mé –

jen vy to víte, bozi! –

ve děsů moci šálivé

chrám duše zbořit hrozí.

Poušť zpráhlá žárem oblohy,

v ní Memnon vzdor svůj pění –

já nevím, jsem tak ubohý

či gigant v utrpení.

Ó, dobrodiní slzy jsou,

mne nauč plakat zase,

ať novou štěstí báchorkou

svět zaplá mně v jich jase!

Bych znovu se zas uspat dal

té sfinze v obejmutí,

a jen by větší čekal žal

mé nové procitnutí...